REGENERAČNÍ LEKCE

REGENERAČNÍ LEKCE

„Ahoj, tak s čím dneska přicházíš?“ ptá se Áron energicky a zjišťuje aktuální fyzickou (ne)pohodu svých dnešních klientů. Ve srovnání s napumpovanou posilkou, přes kterou jsem procházela, je atmosféra ve cvičební místnosti dost uvolněná. Dneska se budeme věnovat vlastnímu tělu a dopřejeme mu trochu luxusu. Když si přečteš popis regeneračních lekcí, zjistíš, že tě vedou k poznání vlastního těla z jiného úhlu pohledu. Cílem je naladit se sám na sebe a pomocí jemných technik shodit pár balvanů  přetížených svalů a uvolnit se. Každá lekce má vlastní téma, což může být například práce s dechem, hluboký stabilizační systém páteře, self massage nebo taky základní lekce ke správnému stretchingu. Naším dnešním tématem jsou nohy. Nohy… Používáme je každý den, nesou nás a jsou součástí téměř každého pohybu. Přesto jim věnujeme jenom zlomek naší pozornosti.

Dnešní lekci začínáme masáží plosek nohou a lýtek, protože je potřeba trochu ty naše haksny rozehřát, vehnat do žil krev a protáhnout svaly i šlachy, které byly celý den namáhané. Celá lekce probíhá poklidně. Navíc většinou v komorní atmosféře, takže má Áron čas se každému věnovat opravdu individuálně a hledat limity a ideální polohy každého těla. Po pár desítkách minut zapomínám na problémy světa, jsem jenom tady a teď. Sama se sebou. Nakonec není složité pořádně se uvolnit a sledovat, co se uvnitř mě děje. Plosky spokojeně hlásí, že přesně takovou čtvrt hodinovku pro sebe potřebovaly.

V dalších aktivitách se zkoušíme zpomalovat. Například tréninkem nejrůznějších způsobů, jak se dostat ze stoje do lehu. Které svaly jsou u toho potřeba? A co se děje v nohou, kyčlích, bedrech, celých zádech a pažích v průběhu cvičení? Na takové otázky často během nejrůznějších sportů nezbývá čas. Tady nám ho Áron naservíroval tolik, kolik každý potřeboval.

Těla máme rozhýbaná a konečně si s nima můžeme hrát. Nadhazuju dávnou radu kamaráda, že na bolavá záda prý pomáhají mosty. Jedna ze super vlastností Árona je flexibilita. Hned se chytá hozené rukavice a ukazuje nám, jak si při takovém (fyziologicky poměrně náročném) pohybu jako je most neublížit. Až do této doby jsem nikdy nedělala mosty o stěnu. Mostujeme o sto šest na několik způsobů a kromě flexibility v nápadech posouváme i pohyblivost našich zad. Postupně se dostáváme ke kyčlím. Rozebíráme jak uvolňovací techniky, tak ty stabilizační. Ono prý jedno bez druhého horko těžko funguje. Podobné souvislosti chrlí Áron každou chvíli a postupně nám skládá obrázek toho, co všechno se v našem těle děje. A proč je zapotřebí, abychom mu věnovali dostatek času. Čím dál víc si uvědomuju limity některých lezeckých kroků. A tak v rámci závěrečné fyzio chvilky rozebíráme, jak se na stěně pohybovat efektivněji. Sedmdesát minut uteklo, ani nevím jak, a konec lekce se blíží. Tělo je teď takové rozblemcané – rozuměj dobře protažené a připravené na večeři a klid. Na lezení už to dneska nebude, ale do příštího tréninku mám hned několik tipů, které chci při bouldrování vyzkoušet. 

AUTOR TEXTU: TEREZA ŠEVEČKOVÁ